Taková normální cesta na PragoFFest. Tentokrát bez selhání automobilu a jiných podobných eskapád, které se nám staly předešlé roky. To ale neznamená, že cesta byla jednoduchá – no zkuste naskládat do stařičkého favorita jednoho droida, jednoho Imperial Knighta, jednoho Clone Troopera a jednu Heru Syndullu? Plus nějaké ty zbytečnosti jako hygienické potřeby, civilní oblečení, nabíječky, nedodělaný kostým, trofeje na PragoCosplay a tak?
Inu… Vyjeli jsme již ve čtvrtek odpoledne – prozíravě jsme si vzali dovolenou na celý čtvrtek. Jako kdybysme tušili, že nám ve středu večer napíší přátelé z Polska, že by někam večer zašli se družit… A tak jsme v rámci družby dojeli k Marghovi a Hypo na Titan už ve čtvrtek podvečer a velmi rychle jsem vyrazili do víru velkoměsta, tedy do podniku U Houmra, kde jsme měli sraz s polskými přáteli z Polish Garrison a Eagle Base. Po cestě jsme se stavili na Hájích u Modré školy s bláhovým nápadem, že bysme si mohli vyzvednout vstupné. Jako to říct slušně… Fronta byl ku*evsky dlouhá a zima ku*evsky krutá, a tak jsme pozdravili pár přátel a jeli dál.
Družba byla krásná, příjemná, zábavná. A místy je nepublikovatelná, takže jen stručně – velmi příjemný a zábavný večer, kdy i Margh se svým strachem z komunikace v angličtině „speakoval“ jako by se nechumelilo. A nejlepší byl stejně smažený sýr.
V pátek byla má původní idea taková, že už dopoledne vyrazím na con… Tak ne. Převážila touha „přecejen si na sebe sakra vzít ten kostým Claire, když už jsem ho dotáhla tak daleko“. A tak jsem pokřtila titanský šicí stroj a od rána došívala kraťásky a rukavice. A nebyla jsem sama. Mira čile doupravoval Clone troopera a Margh si k tomu rovnou přizval televizi na reportáž o cosplayerech. A tak jsme si udělali takové hezké „Heroes of Cosplay“ dopoledne. Mira a Margh vyráběli a mluvili na kameru, zatímco já s Blairem jsme se jim, při úpravách Choppera a Claire, v místnosti vedle, nepokrytě smáli.
Nakonec v pátek i na con došlo… Asi tak ve dvě odpoledne mi během deseti minut Margh udělal improvizované pouzdro na nůž, sbalili jsme PragoCosplay saky paky a vyrazili směr Háje. Tam jsme saky paky přenosili do hlavního pořadatelského stanu a rozdělili se. Blair a Margh sypali ulovit naše polské přátele a jejich vstupenky a já se jala vylepovat lákadla na PragoCosplay registraci a lanařit lidi.
Řeknu vám, přemlouvat lidi k účasti v cosplay soutěži není můj šálek kávy. Opravdu… Takovýhle typ aktivit ze srdce nenávidím. Rozhodně nejsem typ pro call centra nebo reklamní agentury či jakoukoli jinou přesvědčovací činnost. Takže to pro mě bylo utrpení. Na všem ale třeba hledat klady, a tak je fakt, že díky tomu, že jsem byla nucena několik hodin zůstat poblíž recepce, jsem ten večer mluvila se spoustou zajímavých lidí, se kterými bych jinak asi neměla odvahu mluvit, a naopak, i mnoho zajímavých lidí tak mluvilo se mnou (ač kvůli soutěži nebo kostýmu Claire). Nakonec to bylo velmi pestře strávených několik hodin, a díky porotcům Kuromarovi a Marghovi, i úspěšných několik hodin, protože společnými silami jsme nalákali mnoho soutěžících.
Ke konci tohohle martyria dorazil můj dlouholetý conový parťák v zločinu, ala nestoudná zmijozelská studentka San, a můj nezdárný bratr Tom-mie, a s jejich příjezdem a koncem náboru teprve začala ta správná conová zábava. Potkala jsem několik lidí, kteří můj kostým poznali a byli z něj nadšení, prošla jsem si con a spolu s ostatními přáteli, včetně těch polských, jsem poprvé z našeho tzv. vyhlídkového baru uzřela zařízení haly, kde se měl konat PragoCosplay. Což mi (i ostatním z org týmu) neskutečně zvedlo náladu. A tak jsem se s poklidem mohla odebrat jíst, pít a užívat conu.
Všeho ale s mírou a v duchu hesla org nikdy nespí, jsem před spaním zpět na Titanu ještě pilně stahovala hudbu a obrázky pro soutěžící a sepisovala rozpis pro předposuzování. No a ve finále i na ten spánek došlo! Dokonce celých 5 hodin spánku!
Ráno opět stahování. Dohnat to, co už jsem únavou v noci nedávala… A pak sbalit PC, materiály a vše ostatní, než se kluci vrátí z Hájí s druhým autem a… Telefonát. Druhé auto nebude, bylo vykradeno a čeká se na policii. Bomba… A celý plán pro dnešní dopoledne v trapu. Problémy s autem nás prostě žádný PragoFFest neminou.
Takže věci Lion Base, naše kostýmy a vše ostatní se převáželo pouze naším malým fávem a já se ocitla v roli hlídače a stavitele-aranžéra Lion Base stánku, u kterého jsem původně plánovala být maximálně hodinu, abych učinila svých členským povinnostem zadost. Místo líčení a oblékání se do kostýmu Hery a přípravy slidů a stříhání hudby na cosplay soutěž jsem strážila Lion Base prostor. Jééééj!
Každopádně… Platilo to, co předešlý večer. Pobyt uprostřed vestibulu měl něco do sebe. Zajistil mi pokec s kolegy z Rebel Legion a se spoustou dalších jedinců, kteří se zajímali o Star Wars, a nejen Star Wars, kostýmy. Bohužel, do Hery jsem se stihla namaskovat až tak tak včas na to, abych stihla polední focení cosplayerů, na kterém jsem, když už jsem si ho vymyslela, nemohla chybět.
Navzdory zimě a chumelenici jsem uřvala lidi před školou a dokázala je dostat do nějakého skupinovitého útvaru, a tak je pěkných pár fotek spousty cosplayerů. A zvládla jsem následně přimět k tomutéž Star Wars kostýmáky, a to nejen pro fotku, ale i video. Zároveň jsem se sama v průběhu toho všeho nechala nafotit a natočit, a tak vůbec… Spokojeně jsem se tak mohla po další hodině vysvléct z kostýmu a za Lion Base stolečkem se schoulit ke svému notebooku a pokračovat v přípravách soutěže.
Jen kdyby baterka notebooku neumřela v půlce, že? A tak jsem se vydala do Star Wars místnosti v touze připojit se na zásuvku. Díky tomu jsem však zabloudila do vyšších pater, kde jsem měla tu možnost být svědkem „geeky“ momentu malé Karolínky, kdy zbožně obcházela a povolávala na holky v kostýmech Anny a Elsy a s nadšením jim, tu v šatičkách Elsy a tu v šatičkách Anny běhala ukazovat své panenky těch samých postav. Celkem jsem jí záviděla a přála si taky být takovou malou holčičkou. S Hypo jsme tam stály, ona občas svou dceru vyfotila, a bavily se nad spontánní radostí Karolínky.
Předposuzování se blížilo, porotci a moderátor byli sehnáni, místnost zajištěna, fotografové a dokonce i žádaní soutěžící na místě… Značka ideál. Do druhé hodiny předposuzování a zjištění, že poslední půlhodinu vlastně nemáme kde posuzovat, protože v místnosti, která měla být volná se program, přece jen koná. A tak jsem poslední třetinu soutěžících na předposuzování neviděla a sháněla, kde posoudíme ten zbytek a posléze i zajišťovala, aby tam taky ten zbytek soutěžících dorazil.
Naštěstí porota byla perfektní, vše zvládla nadmíru profesionálně, s nadhledem a zdálo se, že se u toho i velmi bavila – a stejně tak soutěžící. Ti se stejně způsobně dostavili s předstihem i na soutěž. Trpělivě počkali na instrukce, způsobně se usadili a perfektně se přemisťovali dozadu do přípravného prostoru dostatečně před výstupy. Zkrátka co si víc přát. Moderátor Jimbo dokonale podržel i dlouhou pauzu mezi soutěží a tombolou, porotci briskně živě a na mikrofon komentovali výstupy soutěžících, zvukař-slidař Blair operativně řešil dodatečné požadavky soutěžících na tlumení hudby a sličná asistentka San, stylově v kostýmu Kapitánky Ameriky, stíhala nejen přenášet mikrofon k porotcům, ale i mnoho jiných pomocných prací včetně nahrávání a předávání cen v závěru. Díky týme, byli jste skvělí! Díky soutěžící, byli jste úžasní a dokonalí! Klobouk dolů a velké díky, protože bez vás by se to prostě nepodařilo tak, jak se to podařilo. A že se to na první ročník podařilo hodně dobře. Ano, mouchy byly, ale mám je hezky sepsané, abychom se jich příští rok zbavili.
Hlasy sečteny, ceny rozdány, publikum pobaveno, org tým, porotci (Margh, Kuromaru a Serraphina), i Vašek byli s výsledkem programu spokojeni… Nezbývalo než se po velmi příjemném rozhovoru se slečnou fotografkou KaeM přesunout do baru dát si konečně něco k jídlu a pořádného panáka na oslavu. Den mi utekl, ani jsem v té chvíli nevěděla jak. A až postupně, a velmi pozvolna, jsem si začala uvědomovat, co všechno jsem vlastně stihla a jak to vlastně všechno dopadlo. A nakonec, před usnutím, jsem ze sebe měla dobrý pocit. Po měsících příprav jsem měla dojem, že to stálo za to.
Ráno byl můj první přítel opět počítač a příkaz copy – paste. Tentokrát už šlo ale opravdu jen o finální nakopírování fotek a prezentace na přednášku. Jindy věc, ze které mám neurózu od rána, mi po předešlém dni přišla jako trivialita. Znovu přesun do Modré školy, přesun věcí tentokrát v opačném směru – z šatny do aut, a hurá si sednout na Blairovu přednášku. Ačkoli šlo o poslední den, konečně jsem si užívala a uvědomovala, že jsem na conu. Být na přednášce bylo fajn. I následně přednášet bylo fajn. Je fakt, že vyprávět o zábavném výletě do Rumunska a promotion Star Wars Rebels coby Hera nemůže být jinak, než zábavné, ale nějak to bylo všechno trošku jiné. Ještě pokecat s pár přáteli, poslední procházka po škole a po stáncích. Finální nákup oběda a merchandisingu za peníze za přednášky, pořady a linie, a pak už jen loučení. Rozloučení s úžasnými porotci, rozloučení s Vaškem, s celým PragoFFestem a nakonec i s nejbližšími parťáky, kteří mě na conu provázeli. Tak zase příští rok!
